Bázeň Hospodinova vychováva k múdrosti, slávu predchádza pokora. (Pr 15, 33)

Bratři a sestry, delegáti valného shromáždění ondavsko-hornádského seniorátu Reformované křesťanské církve na Slovensku. Rád vás zdravím jménem naší malé delegace z ČCE a přeji vám pěkný průběh tohoto shromáždění, ale především hojnost Božího požehnání pro život celé církve. Nehodlám marnit čas vzpomínáním, kdo z vás studoval v Praze, koho jsme tam mohli potkat a co jsme spolu zažili. Na to je čas věnovaný úvodní pobožností příliš vzácný, ale řeknu jen tolik, že v ČCE vnímáme spojení s církvemi na Slovensku a s kolegy a kolegyněmi ve službě jako obraz něčeho inspirujícího, jako dveře otevřené k výměně zkušeností a jako velice dostupnou příležitost k tomu, abychom si předávali zkušenosti víry, a vyprávěli si o svízelích, které cítíme třeba na poli misijního snažení, nebo v soužití s ostatními bližními v ekumenických vztazích nebo s lidmi mimo církev, případně též naše vyrovnávání se se sekularizací, kterou známe každý jinak.

Pro tuto chvíli jsem otevřel Hesla Jednoty bratrské, ochranovské, která pro každý den roku losuje slovo ze SZa a k tomu přidává slovo z NZa. Taková volba je něčím, čím jsou perikopy v dějinách, člověk je určen a výběr biblického slova neurčuje on nebo příležitost, do které s Písmem vstupuje.
Volba ochranovských nám staví před očima zajímavé téma, téma bázně před Hospodinem. Staví před oči i ovoce toho, co následuje, když bázeň před Hospodinem působí v životě člověka.

Bázeň před Hospodinem sice není příliš moderní téma. O smyslu bázně jako takové možná nepochybujeme, ale raději ji nevyužíváme k formování svých životů. Hrana, na které se láme kladný a záporný význam bázně, je příliš ostrá. Bázeň Hospodinova je však téma dost dobře reformované. Proto mohu vzpomenout, co asi všichni znáte a na čem mnozí z nás vyrostli, slova, která by se dala chápat i jako parafráze toho, k čemu nás vybízí moudrost knihy Přísloví. Ó, náš milý Bože, povstali jsme z lože, a pěkně tě prosíme, dej, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme a přitom se rádi máme (Jan Karafiát, Broučci). Znáte to?

Možná netušíte, kolik úsměšných poznámek se již sneslo na knihu Broučci. Ale i tak jsou děti, které to poslouchají nebo čtou rády. Vím, že takto poskládaná modlitbička nebude jednou z těch topmodliteb, mnoha lidem nejde pod nos, ale někdy nemají nic lepšího místo toho. Bázeň před Hospodinem, obsahově, mnoho alternativ totiž nemá. Je pravda, že onen otec, který hovoří v knize Př ke svému synovi, nenabádá vlastně k ničemu jinému, než k tomu, co Jan Karafiát zformuloval do takové jednoznačné rovnice: Bože, pěkně prosím, dej mi poznat chvíli bázně před tebou, když to poznám, dej, ať zůstanu v naslouchání tobě, abych mohl lépe žít s druhými.

Bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti; dokonce napomíná k moudrosti, nebo jak Kraličtí říkají: Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti (a slávu předchází ponížení). Bázeň před Hospodinem je určitým dobrým výchovným prostředkem. Zážitek skutečně ohromující slávy Boží, zážitek Božího přesahu nad člověkem, to je to, co k ní patří a co ji tvoří.

Poznání toho, že Bůh je někdo jiný než dobrý kamarád a kumpán, to jako jediný zážitek mnohdy stačí na celý život. Takový zážitek dá zažít, že poznání Pána Boha v jeho slávě i velikosti neprobouzí v člověku ani paniku, ani děs, ani frustraci, ani výčitky svědomí. Už to je hodně, že takový zážitek vede k poznání správného poměru toho, kdo je Bůh a kdo je člověk, co kdo z nich může a jaké mají být hranice vzájemného vztahu. Uctivý respekt to je, co říká člověku, že Bůh je jeho Bohem a nese mu svou blízkost a lásku tak, aby se zbožná duše mohla s vděčným údivem zastavit a poznat, že nyní a teď se v Božím zájmu jedná právě o ni, o její život a jedná se o ni proto, že ji Bůh bere naprosto vážně. Když k něčemu takovému dojde, k tomu překvapivému a někdy nečekanému zastavení, pak poznání Božího zájmu o malého člověka navozuje také jiný vztah k vlastní existenci, k jiné sebereflexi a jinému způsobu uvažování o možnostech a nabídkách života. Tohle všechno je však už základnou jiného hospodaření se životem, jiného vedení života. Zážitek stání v bázni před Hospodinem je tím formujícím prvkem pro další život (to dosvědčují mnohá svědectví těch, kdo až právě díky tomu mohli vykonat veliké věci pro druhé). Však také celý ten verš knihy Př pokračuje, že slávu předchází pokora. Zážitek toho, že nejadekvátnějším postojem vůči Bohu je postoj odstupu, bázně a respektu, je předpokladem toho, aby se lidský život stal jevištěm, na kterém se rozehrají další krásy Božího působení. Zkušenost bázně před Hospodinem je předpokladem toho, že další život bude moudře spravován a veden.

Celé přemýšlení uzavírám tak, že možná jeden zážitek poznání, kdo je Bůh, stačí na celý život(Pavel, Mojžíš). Karafiátovská aplikace je sice omšelá, nabízí ilustraci, o co jde, právě v dopadu do praktického života. Zážitek Boha, poznání Boha, jeho velikosti, toho, že se vůbec nemusí zabývat tím mrňavým tvorem na zemi, který vrší jednu komplikaci na druhou, ovšem zážitek, že takový Bůh to naopak činí a zajímá se a podpírá a chce, aby to mrňavé rostlo a zdokonalovalo se to, tak takové poznání je startérem pro všechno další. Tedy i proto důvěřivou samuelovskou připravenost k naslouchání: mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší (1S 3,9), aby tato připravenost slyšet dál určovala člověka v jeho uctivém a milostivém přijímání druhých. Víme, že nejvíce případů zbytečného chřadnutí lidí většinou bývá z důvodu samoty a skutečnosti, že nikoho nemají. Často si to člověk zaviní sám, ale ať jsou příčiny jakékoliv, samota a zužování okruhu blízkých jsou důsledkem toho, že člověk nemoudře nastavil parametry sebe sama, místa a důležitosti Boží a významu těch druhých, ať žijí kolem něj v rodině nebo mimo ni.

Životní moudrost je něco, co víme, kde začíná, předchází ji bázeň před Hospodinem; úplně však nevíme, jaké další plody moudrost nese a co působí. Jiná biblická místa říkají, že moudrost dokonce zajišťuje prosazování dobra, dokonce přidává let a formuje tak, aby člověk poctivě a spravedlivě naplnil smysl svého života. Ovoce je to lákavé, leč začátek přejít nelze, je jím bázeň před Hospodinem. Tedy stání před Bohem bez líčidel a masek a celé poznání Božího světa a naděje.

Přejeme vám hodně moudrosti k zvládání úkolů, které jsou od vás očekávány a které za vás nikdo neučiní, radost ze společenství, které tvoříte a které je nesmírně zajímavé tím, jak v něm spojujete několikerou jazykovou i kulturní tradici. Přejeme také lásku k udržení toho všeho, co je nosné a pro vás potřebné. Chci věřit, že i společenství ČCE je pro vás oblakem svědků, které bude i dále s vámi sdílet vaše radosti a přijdou-li, též i vaše starosti a strasti.

Amen